Monika Absolonova - Najednou Lyrics

Na vrcholcích v noci panuje sníh
Ani stopa po lidech
Ta samota královstvím je
Královnou jsem vloček všech

Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém
Zlobu vyšeptám v tichu mrazivém

Já byla v zámku vězněná
Skrývej city, buď skříňka zamčená
To táta chtěl
Ty dny pryč jsou
Svět zná tvář mou

Najednou, najednou
Chci skončit s tou hloupou hrou!
Najednou, najednou
Dveřmi prásknu za sebou!
Já jsem svá,
To chci dokázat všem
V bouři rozkvétám
A mráz v duši vítězí nad sluncem

Je zvláštní, jak z té dálky
Se všechno menším zdá
I ten strach, co ve mně vládnul
Je loutka bezmocná
Jen vyzkouším, jak mocná jsem
A k výšinám mě zvedne zem
V mé říši bez konce chci žít
Klid mít

Najednou, najednou
Volná jsem, kráčím oblohou
Najednou, najednou
Mé slzy šperkem jsou
Já jsem svá,
Jsem hráč i rváč!
V bouři rozkvétám!

Moc má se vzduchem vznáší
V kódu neznámém
A chladná duše září
V krystalcích jak diadém
Mé myšlenky se tříští
Jedna smysl má
Je pasé minulost
Když svítat začíná!

Najednou, najednou
úsvit dává mi sílu svou,
Najednou, najednou
Už nejsem dívenkou
Já jsem svá,
Křídla má hlas můj!
V bouři rozkvétám,
Chci žít v zimě bez konce život svůj!